Po delší přestávce jsme se vypravili na výstavu s Bonnie a Leslie. Bonnie v sobotu získala další CACS, zvítězila v BIV a byla nominována do BIS. Leslie si odnesla svůj první CAC. V neděli, ve stejné konkurenci tentokrát Bonnie dostala hodnocení V2, Leslie druhý  CAC. 

Bonnie prožívala výstavu s klidem, velice musíme poděkovat stevardce za pěkné předvedení v BIS. Díky její profesionalitě Bonnie zvládla s přehledem a nonšalancí poněkud "temperamentní" přístup k posuzování jednoho z rozhodčích. Bonnie se chvílemi vznášela vzduchem, až se mi tajil dech.

Leslie byla zprvu velmi nejistá, na konci výstavy už ale vykukovala z  klece a zkoumala, jestli by se nenašel někdo vhodný, kdo by se s ní pomazlil nebo si alespoň trochu pohrál . Oba rozhodčí její temperament ohodnotili shodně a překřtili jí na "Quickly" .

Narození koťátek jsme očekávali s velkými obavami. Téměř přesně před rokem totiž původně hladce probíhající porod musel být ukončen císařským řezem. Po operaci mohlo dojít v jejím důsledku během březosti a při porodu k nejrůznějším komplikacím. Beauty jsme sledovali téměř nepřetržitě už týden před porodem, abychom jí mohli v případě potřeby okamžitě pomoci.

Naštěstí 2. února se zcela bez potíží narodila čtyři naprosto zdravá koťátka s pěknou porodní váhou převyšující 100g. Beauty rodila tentokrát velmi snadno a během tří hodin se už se šťastým vrněním starala o svou novou rodinku.  S úlevou jsme "odvolali pohotovost" naši i pana doktora, který byl pro jistotu celou dobu na telefonu.

Tři kluci a jedna holčička se mají k světu, krásně přibírají a už nyní ve dvou týdnech je vidět, že tatínka nezapřou. Jsou to baculatí plyšoví medvídci. 

Leslie je naše jediná modrá tečkovaná kočička (BRI as 24 64). Nemohli jsme ji prodat, protože to prostě nešlo. Úplně nás dostala svojí povahou. Při šimrání u kořene nosu, což naprosto zbožňuje, tak tlačí čumáček proti ruce a zvedá se při tom, že se ve finále postaví na zadní nohy. Na klíně se tak nakrucuje, abychom ji hladili "prostě úplně všude", že se často překulí a sesune na zem . Připomíná svým chováním spíš štěně, než britskou dámu. Oblíbila si mávátko s rolničkou. Jakmile uslyší i slabounké cinknutí, když se někdo dotkne mávátka, přiřítí se odkudkoliv, připravená k hraní. Je to prostě zlato .

Na štěstí kromě povahy se docela vydařila i exteriérem, takže pravděpodobně zkusíme, jaké bude mít dětičky. Pokud po ní zdědí povahu, dobrý typ, kvalitní hustou krátkou srst, krásné zelené oči a super tečky, budeme velice rádi.

Ashlie je pravá "kočka domácí". Je královnou naší domácnosti. S přehledem a s přirozenou autoritou je i velitelkou naší kočičí smečky.  Manžel jí říká "paní profesorka" . 

Co se exteriéru týká, je typově velmi hezká. Slušel by jí o milimetr delší čumáček a lepší kontrast v srsti. Má ale velmi hezkou hlavu, krásně otevřené zelené oči...

U koťátek, která měla s Andym byla skvělá stavba těla, krásný tvar hlavy a plyšová srst! Bohužel ne vždy se zdařil žádoucí barevný kontrast. Situace se změnila, když se otcem jejích koťátek stal Farao. Bohužel vzhledem k torzi jednoho děložního rohu se podařilo při operaci zachránit jen dva kocourky. Oba měli barevný kontrast na jedničku !!!

Rozhodla jsem se, že postupně na tomto místě představím všechny naše současné kočičí miláčky.

Anička není velká, je ale velice hezká. Je velmi mazlivá a milá k domácím lidem. Cizí nemusí a ani na výstavách se jí zrovna nelíbilo, takže jsme se rozhodli, že ji už dál nebudeme trápit, i když titul INTERCHAMPION určitě nepovažuji za strop jejích možností.

Není příliš ráda ve společnosti ostatních koček, takže musí mít své vlastní apartmá. S blahosklonností jí vlastní v něm dovolí přebývat i mé dceři, pokud si to ovšem  náležitě odpracuje při mazlení . To jí pak uvolní i kousek místa v posteli.

Zatím měla pouze jedinkrát koťátka. Při návštěvách u neznámého kocoura v cizím prostředí byla tak vyděšená, že jí veškerá touha přešla.

Dlouho jsme uvažovali, že si Nairu necháme, nakonec jsme se však rozhodli, že přeci jen pokud chceme dopřát kočkám soukromí, které tak nutně vzhledem ke svému založení potřebují  a máme omezené prostorové možnosti, bude lepší, když jí najdeme nový milující domov. Navíc "si nás nechala" modrá tečkovaná Leslie a vzhledem k tomu, že Patti je dalším krokem na cestě k exteriéru jakého bychom chtěli u našich kočiček  dosáhnout (krásná barva oka, tvar hlavičky, malá ouška dobře posazená, krátká a velmi hustá srst dobře rozdělené tečky a výrazný kontrast, super stavba těla), i ona zůstává doma. Patti má na rozdíl od Leslie jedinou vadu a to je specifická povaha - není zrovna chovací  .

Naira je typem velmi podobná mamince Bonnie, má ale tečkovaný kožíšek. Po Bonnie zdědila úžasnou kvalitu srsti. V tomto ohledu je o chloupek lepší než Patty . Po taťkovi došlo k vylepšení tvaru hlavičky. Má velmi pěkně klenuté čelo.

Často dostávám dotazy, zda se k sobě hodí kočka a malé dítě. Pokud jsou rodiče pozorní a mají cit pro potřeby jak kočičky tak dítěte a dokážou oba "živly" usměrnit, nemůže být nic tak oboustranně prospěšného a obohacujícího, jako je něžná, kontaktní a přítulná kočička a dítě plné čistých bezprostředních emocí, které se s její pomocí učí nacházet vztah k živým tvorům, učí se empatii k potřebám druhých. Z dětí, které mají od malička zvířecího kamaráda, nemůže podle mého názoru nikdy vyrůst špatný a zlý člověk. Následující fotografie hovoří samy za sebe .

Mareček a jeho kamarádka Penelope Cindy.

  http://www.british-silver-tabby.eu/vrh/19-ch-gimy-dea-feles-cz-ch-fleur-de-lis-dark-ebony-igmu-sapa

Po delší době jsme opět vyrazili na výstavu. Pro posouzení se tentokrát vypravili naši junioři - Philippe a Oliver a spolu s nimi Farao. Výstava byla klidná, poměrně nízký počet vystavovaných kočiček neubral na kvalitě. Po prosazení jednoho hodnocení V za trvalou chovnost odpadlo pravděpodobně hodně zvířat určených "pouze na chov" bez dalších výstavních ambic. Je to asi dobře, protože se přeci jen maličko zmenší riziko nákazy (v poslední době se prý šíří enormě nebezpečný typ calicivirózy, který překoná vakcinaci, FIP.............), se kterým jsou výstavy vždycky bohužel spojeny. Je to také důvod, proč jsme, ač neradi v poslední době návštěvu výstav hodně omezili. Naše kočičáky máme velmi rádi, jsou v pravém slova smyslu členy naší rodiny a představa, že bychom je měli pro vlastní potěšení vystavovat neúměrnému riziku, je neslučitelná s naším přístupem k chovu. Proto volíme kompromis - maximální omezení výstav a v případě účasti maximální hygienická opatření k minimalizaci nebezpečí nákazy.

Kocourci prožívali výstavní ruch celkem v klidu, hlavně Oliver byl nadmíru spokojený zájmem o své kočičí veličenstvo. I když měl tentokrát svou výstavní premiéru, choval se, jako by tady byl odjakživa a všichni okolo přišli jen a jen kvůli němu . Nerozhodila ho ani nominace do speciálky britek a laskavě svolil, aby mohli rozhodčí náležitě ocenit jeho krásné černé proužky.

Všichni si odvezli super posudky. Farao dostal CACIB, Oliver a Filípek EX 1.

"Milá paní Byšková,  posílám fotku Matýska, je to naprosto úžasný mazlíček.  Díky, zdraví Strunovi"

Nessie - 5 měsíců. Za fotografie děkujeme panu Vaškovi a paní Lucii.

Ori je zjevně stejný rošťák, jako když od nás odcházel  .

Malá Tinker Fairy, kterou jsme pojmenovali podle zázračné létající víly Tinker Bell, je sice pořád ze všech sourozenců nejmenší, podle veterináře je však zcela  zdravá . Přikrmovali jsme nejprve kotěcím mlíčkem a postupně i kozím mlékem, aby Tinka netrpěla nedostatkem, protože ostatní koťátka při krmení u maminky "neznají bratra" a tak by drobnou holčičku zřídka nechala dosyta napít.  Teď už je u misky první a lumpačení také nezůstane nic dlužná.

V časných ranních hodinách přivedla na svět Fleur 6 koťátek. Čtyři mramorované kluky a dvě holčičky. Porod proběhl nezvykle dobře, všechno bylo odbyto za dvě hodiny. Maminka i koťátka jsou v pořádku. Starost nám dělá malinká kočička, jejíž porodní hmotnost byla pouze 63 g. Je to o 7 g méně než je záchovná hmotnost nutná pro přežití.

Smůla za smůlou. První očkování koťátek z vrhu P se stalo osudným kouřovému kocourkovi. Přes veškerou naši i veterinární péči se nepodařilo zvrátit tragický průběh alergické reakce na vakcínu. Bylo to nečekané, překvapivé a velmi smutné.

I když je Dinah hodně světloučká, rozhodli jsme se zkusit, jaká bude mít koťátka s pěkně kontrastním kocourkem. Zvolili, jsme Sama. 

Narodilo se pět koťátek. Jedno bohužel porod nepřežilo, udusilo se v porodních cestách. Máme tedy dvě tečkované kočičky a jednoho kocourka. Kromě nich ještě kouřového chlapečka. Všechna koťata mají zatím krásný kontrast !!!

V letošním roce nás opravdu pronásleduje smůla za smůlou. Po delší době Sofi opět čekala koťátka. Nemusím říkat, jak jsme se těšili. Kolem 45. dne večer se začala chovat jako před porodem. Chtěla naši společnost, hledala tmavý kout...  Objevilo se i pár kapek krve. Celou noc jsem s obavami čekala, co se bude dít.

Hned ráno jsme jeli za nejbližším dostupným veterinářem.  Při sonografickém vyšetření nalezl živá koťátka a tak se rozhodl podat medikaci pro udržení březosti. Sofi byla pořád neklidná. Celý den a noc jsme ji nepustili z očí. Byla jsem už strašně unavená, takže si nejsem zcela jistá, ale zdálo se mi, že došlo i k několika stahům. Další den odpoledne jsme opět jeli na veterinu. Vynikající mladá vetrinářka MVDr.  Moravská po sonografickém vyšetření konstatovala přítomnost několika odumřelých plodů, ale i živých koťátek. Situace byla velmi vážná. Odběr krve signalizoval začínající krizi, hladina bílých krvinek byla enormně zvýšená. Ještě pořád byla šance, že proběhne spontánní potrat a tak jsme jeli domů a opět celou noc sledovali Sofinčin zdravotní stav. Nejevila známky bolesti nebo apatie, jedla, mazlila se...ale v bříšku jí tikala časovaná bomba. Nad ránem jsme už nevydrželi a v obavách o její život jsme vyjeli za MVDr Hríbem. Ten ještě zvažoval možnost, že by se odumřelé plody pokusil odsát, když se ale v operační ráně objevilo enormně prokrvené peritoneum, což signalizovalo začínající septický stav, bylo všechno rozhodnuto.  Musela být opatrně odstraněna celá děloha. Dosud živá koťata by nemohla za těchto okolností stejně přežít a pokračující infekce by Sofinku zabila. Musím se přiznat, že když pan doktor pak Sofinku vzbudil a jak je asi zvyklý, tiše jí pošeptal : " Tak co maminko, jak se máš.....", hrkly mi slzy do očí. Na jednu stranu jsem byla šťastná, že je Sofi již mimo nabezpečí a že jí operace dozajista zachránila život, na druhou stranu mi bylo strašně líto, že už nikdy nebude mít v pelíšku vrnící kočičí drobečky. Byla skvělá maminka a měla překrásné děti.

Sofinko, nemusíš se bát, jsme ti vděční za všechna koťátka, která jsi tak pečlivě a oddaně vychovala, máme tě strašně rádi a svůj pelíšek u nás budeš mít  pořád na tvém oblíbeném místě až do konce tvých dnů. Doufám, že tu s námi budeš ještě hodně hodně hodně dlouho.

28.6.2012 přišli s přičiněním pana doktora Hríba na svět dva malí kočičí kluci, černý mramoráček Ori a zlatý mramorovaný Oliver.

Ashlie si vždycky dávala na čas a tak, když začaly první známky blížícího se porodu, rozhodli jsme se tak jako vždy čekat. Po probdělé noci, kdy se pořád nedostavily kontrakce, jsme konzultovali telefonicky situaci a rozhodli se ještě čekat. Druhou noc měla Ashlie sérii několika stahů a odteklo trochu krve. Všechno by bylo jako vždy, kdyby nebyla tolik smutná. Když se šla napít, šourala se pomaličku, jako by jí něco bolelo, opatrně si lehala, ale hlavně byla velmi velmi smutná. Ráno byly zjevně porodní cesty již zcela otevřené a tak když jsme přijeli do Libeře k doktoru Hríbovi, bez dalších odkladů přistoupil okamžitě k operaci.  Příčinou stagnujícího porodu byla torze jednoho děložního rohu. Při vší smůle alespoň dosud nedošlo k jeho nekróze, i když dvě koťátka, která byla v části  za zaškrcením, byla již bohužel mrtvá.  Pohled na pootevřené tlamičky s bílými jazýčky byl tak smutný, že jsem neměla sílu zjišťovat, jestli o svou šanci na život přišly kočičky nebo kocourkové, ani jakou kresbu by měli. Koťátka v druhém rohu dělohy měla více štěstí a tak jsme si nakonec v košíku vezli domů alespoň dva překrásné mramoráčky a Ashlinku, která se velmi rychle zotavila, hlavně díky opět perfektně odvedené  profesionální práci MVDr Hríba. Děkujeme.

Teď už je vše špatné snad za námi a Ashlie se může nerušeně starat o své děti a my se můžeme pomazlit se dvěma neskutečně rozkošnými kočičími uličníky.

21.6.2012 se stala Bonnie opět maminkou. Porod trval celou noc a nad ránem přišli na svět dvě kočičky a jeden kocourek. Kočička Naira má černý tečkovaný kožíšek, Nessie má modré tečky a bráška Natan je celý pruhovaný :). Tentokrát je tatínkem Farao.

V noci přivedla na svět Sissy pět maličkých kočičích dětiček. Dva brášky - tečkovaného a mramorovaného a tři sestřičky. Jedna z nich je mramorečka a dvě tečkované.

V časných ranních hodinách pátého března se narodila s hodinovým odstupem tři koťátka. Modrá mramorovaná Lacey a modrá tečkovaná Leslie. Černý tečkovaný bratříček bohužel svůj boj o život prohrál. Nejprve vypadalo, že je vše v pořádku, pak ale za několik dní usnul napořád.  Je nám to líto.

Lacey a Leslie mají teď maminku jen pro sebe a tak jsou z nich  týden po narození dvě buclaté kuličky

Annie se konečně dočkala. Není šťastnější a vzornější kočičí maminky, než je naše Aninka. Od svých tří děťátek se nehne snad ani na vteřinku, jak některé byť jen lehounce zakňourá, ihned je zahrnuto těmi nejvřelejšími projevy máminy lásky. Však se na svá první koťátka načekala. V pelíšku má dvě mramorované kočičky a jednoho  kocourka.