Již za pár měsíců  budeme hledat ženicha. Zatím ale má Jacklyn ještě holčičí starosti. Vyznává zdravý životní styl - ve zdravém těle zdravý duch, a tak  nevynechá jedinou příležitost si řádně pocvičit šplh po záclonách, skok do výšky, běh o závod ( sama se sebou) do prvního patra a zpět. Občas ale musí i pracovat. Ze všeho nejraději se zabývá floristikou. Přesazuje, zaštipuje (potažmo oštipuje), provzdušňuje kořenový bal,  .....bohužel máme trochu odlišný vkus co se umístění rostlin v bytě týká. Je pragmatická a tak nekompromisně přemísťuje všechny ty zelené šmejholy tam kam patří. Kytky přeci rostou na zemi. To dá rozum. Když to nejde v celku, tak po kouskách.

Miluji její zelené oči

Andy je mazel moje zlato :)

Ach jo, už zase musíme pomáhat. A tentokrát s účetnictvím. Jako by nestačilo, že před chvílí nás potřebovali v kuchyni, abychom jim radily s dochucováním.

Sidney:  "A s tím vstáváním to myslíš vážně?, "Ještě chvilkůů.", " Tak teda jo, ale příště spíš na pohovce ty."

Po delší odmlce jsem zase zpátky. Bohužel letošní podzim a zima byly pro mne z osobních důvodů velmi náročné a naplněné starostí a  smutkem. Po dlouhé a těžké nemoci zemřela v únoru manželova maminka. Omlouvám se všem, kterým jsem neodpovídala na emaily, poslední měsíce jsme se věnovali péči o člověka, který nám byl velmi drahý. Nedokázala jsem se myšlenkami odpoutat a věnovat se čemukoliv jinému.

Jako by smrt ještě neměla dost, přesně v den, kdy se maminka změnila v hrstku popela, ohlásil se 19. února porod naší Fleur. Bohužel se potvrdily moje obavy z komplikací.  Fleur poslední dny před porodem sotva chodila, protože nemohla unést obrovské bříško plné koťátek. Během noci přišlo na svět neuvěřitelných deset koťat, bohužel šest z nich porod nepřežilo. Čtyři uhynula v důsledku nedostatku kyslíku v porodních cestách a resuscitace byla neúspěšná. Drobounká kočička pravděpodobně buď zaostala ve vývoji nebo se začala vyvíjet později než sourozenci a tak se spolu s nimi narodila předčasně. Podle vývoje osrstění  a hmotnosti pouze 41 g nebyla na samostatný život mimo tělo matky ještě připravená. Přes veškerou péči během několika hodin uhynula. Šesté koťátko podlehlo po třech dnech pneumonii. Během porodu pravděpodobně vdechlo plodovou vodu. Čtyři zbylá kočičí miminka naštěstí obtížný příchod na svět zvládla dobře.  Pohled na ně dává naději, že snad už bude zase lépe a tahle zlá i když mírná zima už končí, stejně jako čas odnesl pro mne osobně těžký rok s třináctkou na konci.

 Musím ocenit milý, láskyplný a inteligentní humor, který mne utvrzuje, že Rozárka je opravdu v dobrých rukách

Geny se asi opravdu nezapřou

http://www.british-silver-tabby.eu/kotata/

Na své nové majitele čekají kocourci Tony a Tommy. Mají 13 týdnů, takže je ta správná chvíle na to, aby vylétli z "hnízda". Sice občas ještě za hlasitého vrnění odskočí k mamince pro pohlazení na čumáčku jejím teplým jazýčkem a rádi se schoulí k jejímu bříšku, aby ještě alespoň trošičku ochutnali maminčino sladké mlíčko, jsou to už ale dost velcí kluci na to, aby si našli nový milující domov :).

Takhle u nás dopadne návštěva, pokud je alespoň trochu ochotná tolerovat kotěcí rošťačení . A popravdě řečeno, jiné návštěvy u nás ani nechceme.

 Pche... Ale konec konců, spát se v tom dá.

Stále jsou volné kouřové holčičky Rubye a Sunny. Mají obě skvělou povahu a dovedou se nám postarat o zábavu svými rošťárnami. Asistují u všeho, co se doma šustne. Sunny se například zabydlela v krabici od grilu, což jsem zjistila až když jsem ji šla vyhodit a připadala mi nějak těžká. Ani nedutala a nechala se i s krabicí nosit. Krabice jim zůstala na hraní, za což se odměnily kupkou papírových cucků rozmetanou po celé kuchyni. S andělskými tvářičkami se dívaly zcela nechápavě, když jsem jim papírové  torzo  nakonec raději zabavila.

Po smolném začátku roku se naprosto hladce jen s nepatrnou pomocí dosud nezkušené mamince narodilo 5 miminek.  Již několik dní předem jsme Less v očekávání potíží kontrolovali v několikahodinových intervalech ve dne i v noci. Nakonec z toho byl zatím  snad nejpohodovější a nejklidnější porod. První známky, že se blíží konec trápení s velikým bříškem nám dala Lesslinka najevo ráno. První koťátko se narodilo krátce po poledni a pak už šlo vše zhruba v  dvacetiminutových intervalech. Maminka se hned od začátku vzorně o drobečky starala a ti se vehementně hlásili o krmení.

Tentokrát plánovaně přišla na svět koťátka Fleur. Nicméně opět nás čekalo překvapení, Fleur přivedla na svět osm miminek !!! Nejslabší osmé koťátko, které bylo o polovinu menší než sourozenci bohužel krátce po narození umřelo, ostatní se ale mají k světu. Snažíme se statečné mamince pomáhat s krmením, aby vše zvládla bez újmy a koťátka se už vehementně hlásí o mlíčko, jakmile zaregistrují kohokoliv v blízkosti svého košíku.

Největší problém, který máme s touhle pruhovanou nadílkou je, že mají mít jména od „U“. Ta, která mne napadají nejsou publikovatelná, natož použitelná.

Překvapení do třetice. Tentokrát nešlo o tak nešťastnou událost, i když jsme s nastalou situací nepočítali. Dinah je drobná kočička s velmi světlým spíše stínovaným než tečkovaným kožíškem.

Je typově překrásná, má nesmírně kvalitní hustou srst, nádherné zelené oči. První vrh (P) byl více méně experimentem. Vzhledem k její drobné konstituci a hodně světlé barvě jsme se nakonec rozhodli ji v chovu dále nevyužívat. Byla domluvena kastrace.

Nicméně, Dinah byla jiného názoru. Během krátké několikaminutové návštěvy u Faraona, jen co jsem donesla misku s čerstvou vodou, bylo vše zařízeno. Vůbec jsem nepředpokládala, že je březí, protože před tím nejevila známky říje. Myslela jsem si naivně, že jen zatoužila tajně v době mé chvilkové nepozornosti prozkoumat pánské apartmá....

Máme pět tečkovaných koťátek :). Jedna holčička a čtyři kluci. Jeden z chlapečků je modře tečkovaný, všichni ostatní jsou černě.

Onemocnění Annie bohužel nebylo jediným problémem, který nás potkal. Po operačním porodu v červnu loňského roku u Ashlinky jsme s obavami očekávali, jak proběhne ten další. Ashlie dlouho přenášela. Začátek porodu se přihlásil až 68. den. Po dvou hodinách se konečně narodila první kočička. Ashlie mívala porodní hmotnost koťátek kolem 90 g, Sidney vážila 110 g. Po narození prvního koťátka nastala několikahodinová etapa střídavých sérií kontrakcí a klidu. Přiznám se, že jsem očekávala narození mrtvného kotěte. Ocásek, který se jako první objevil, se ani nepohnul. Předpokládala jsem, že se mládě udusilo. Sophia potřebovala vydatnou pomoc, aby se dostala na svět. Vážila 115 g. To, že se má k světu bylo nečekané a skvělé překvapení.

Potom ale nastal zvrat. Kontrakce ustaly a celou noc se nic nezměnilo. Následující den jsme raději převezli Ashlinku na kliniku. Po trojnásobné dávce oxitocinu se narodila Sunny. Ashlie byla nesmírně vyčerpaná a další dávku hormonů by už nezvládla. Srdíčko posledního koťátka se tak bohužel zastavilo. Cestu ven mu zahradila neporozená placenta a mrtvé přišlo na svět až následující den.

Pokud vůbec budeme někdy ještě uvažovat o další Ashlinčině březosti, pak jen za cenu plánovaného operativního porodu se současnou její kastrací. Další tak těžký porod už nedopustíme.

Po dlouhé době se dostávám k aktualizaci stránek. Důvodem přestávky byl nedostatek času díky pracovnímu vytížení. Když o tom ale uvažuji, odkládala jsem podvědomě aktualizaci hlavně z důvodu, že se budu muset znovu zabývat velmi bolestnou událostí, která nás potkala.

Po několikatýdenní marné snaze o vyléčení jsme museli nechat odejít na druhý břeh naší Annie. Čekala svá druhá koťátka a my jsme byli plni optimismu. Kolem 55. dne březosti začala být velmi smutná, začala hubnout. Jakmile jsme zaznamenali změnu v jejím chování, okamžitě jsme navštívili veterináře. Neshledal při podrobném vyšetření žádný zjevný problém, vše se zdálo v pořádku. Během několika následujících dnů se však situace začala zhoršovat, Aninka přestala jíst a bylo vidět, že je jí hodně zle. Tentokrát již po laboratorních testech nebylo pochyb, že situace je velmi vážná. Anemie, selhávání ledvin..... Došlo k předčasnému porodu, který byl z důvodu zdravotního stavu Aninky ukončen císařským řezem. Během narkózy byla implantována jícnová sonda, aby mohla být uměle podávána strava.

Pokusili jsme se o záchranu nedonošených koťátek i přes jejich nízkou hmotnost (kolem 35 g). Během 24 hodin všechna až na jediné postupně hynula. Neměla bohužel sací reflex, takže bylo nutné podávat mléko sondou hluboko do jícnu, aby potravu nevdechla. Poslední kočička se udržela celých 10 dnů. Bohužel i ona přes maximální péči a léčbu antibiotiky nakonec pravděpodobně podlehla infekci v důsledku celkové nezralosti.

Annie byla hospitalizována na klinice pana doktora Hríba. Po takřka měsíci se laboratorně začala zlepšovat, její celkový stav se ale neměnil, spíše se horšil. Absolvovala léčbu ATB, protože došlo ke vzniku abscesu kolem sondy chirurgicky zavedené do jícnu. Domnívali jsme se, že k léčbě by mohlo pomoci, kdybychom o Aninku mohli pečovat v jejím známém prostředí. Převezli jsme ji proto domů. Ke každému novému laboratornímu testu jsme se upínali s nadějí, že dojde k výraznému zlomu k lepšímu. Všechny ukazatele se zlepšovaly. Anemie pomalu ustupovala, ledvinové parametry se zlepšovaly......, ale Annie už byla stínem kočičky, kterou jsme znali. Po dalším měsíci jsme si uvědomili, že už nemáme právo usilovat pro naši lásku k Annie o její přežívání, že je naší povinností umožnit jí odejít. Je velmi těžké a bolestné muset se takto rozhodnout, kdyby bylo možné vynaložit jakékoliv prostředky, jakoukoliv potřebnou péči, neváhali bychom ani vteřinu, pokud by to mohlo pomoci.... Asi se nikdy nedozvíme, co bylo příčinou tak fatálního celkového kolapsu organismu. Zpětně jsme se snažili dopátrat, jestli se nemohlo jednat o otravu. Zdá se to málo pravděpodobné. Asi půl roku před prvními příznaky nemoci byla léčena na vážnou infekci močového měchýře. Na veterinu jsme jeli s podezřením na hnisavý zánět dělohy. Tehdy absolvovala řadu vyšetření a po aplikaci antibiotik se zdálo vše zažehnáno. Je možné, že tady mohl být začátek problému....

Annie zůstane v našich vzpomínkách. Je tu po ní prázdné místo a velmi velmi smutno.