Tentokrát plánovaně přišla na svět koťátka Fleur. Nicméně opět nás čekalo překvapení, Fleur přivedla na svět osm miminek !!! Nejslabší osmé koťátko, které bylo o polovinu menší než sourozenci bohužel krátce po narození umřelo, ostatní se ale mají k světu. Snažíme se statečné mamince pomáhat s krmením, aby vše zvládla bez újmy a koťátka se už vehementně hlásí o mlíčko, jakmile zaregistrují kohokoliv v blízkosti svého košíku.

Největší problém, který máme s touhle pruhovanou nadílkou je, že mají mít jména od „U“. Ta, která mne napadají nejsou publikovatelná, natož použitelná.

Překvapení do třetice. Tentokrát nešlo o tak nešťastnou událost, i když jsme s nastalou situací nepočítali. Dinah je drobná kočička s velmi světlým spíše stínovaným než tečkovaným kožíškem.

Je typově překrásná, má nesmírně kvalitní hustou srst, nádherné zelené oči. První vrh (P) byl více méně experimentem. Vzhledem k její drobné konstituci a hodně světlé barvě jsme se nakonec rozhodli ji v chovu dále nevyužívat. Byla domluvena kastrace.

Nicméně, Dinah byla jiného názoru. Během krátké několikaminutové návštěvy u Faraona, jen co jsem donesla misku s čerstvou vodou, bylo vše zařízeno. Vůbec jsem nepředpokládala, že je březí, protože před tím nejevila známky říje. Myslela jsem si naivně, že jen zatoužila tajně v době mé chvilkové nepozornosti prozkoumat pánské apartmá....

Máme pět tečkovaných koťátek :). Jedna holčička a čtyři kluci. Jeden z chlapečků je modře tečkovaný, všichni ostatní jsou černě.

Onemocnění Annie bohužel nebylo jediným problémem, který nás potkal. Po operačním porodu v červnu loňského roku u Ashlinky jsme s obavami očekávali, jak proběhne ten další. Ashlie dlouho přenášela. Začátek porodu se přihlásil až 68. den. Po dvou hodinách se konečně narodila první kočička. Ashlie mívala porodní hmotnost koťátek kolem 90 g, Sidney vážila 110 g. Po narození prvního koťátka nastala několikahodinová etapa střídavých sérií kontrakcí a klidu. Přiznám se, že jsem očekávala narození mrtvného kotěte. Ocásek, který se jako první objevil, se ani nepohnul. Předpokládala jsem, že se mládě udusilo. Sophia potřebovala vydatnou pomoc, aby se dostala na svět. Vážila 115 g. To, že se má k světu bylo nečekané a skvělé překvapení.

Potom ale nastal zvrat. Kontrakce ustaly a celou noc se nic nezměnilo. Následující den jsme raději převezli Ashlinku na kliniku. Po trojnásobné dávce oxitocinu se narodila Sunny. Ashlie byla nesmírně vyčerpaná a další dávku hormonů by už nezvládla. Srdíčko posledního koťátka se tak bohužel zastavilo. Cestu ven mu zahradila neporozená placenta a mrtvé přišlo na svět až následující den.

Pokud vůbec budeme někdy ještě uvažovat o další Ashlinčině březosti, pak jen za cenu plánovaného operativního porodu se současnou její kastrací. Další tak těžký porod už nedopustíme.

Po dlouhé době se dostávám k aktualizaci stránek. Důvodem přestávky byl nedostatek času díky pracovnímu vytížení. Když o tom ale uvažuji, odkládala jsem podvědomě aktualizaci hlavně z důvodu, že se budu muset znovu zabývat velmi bolestnou událostí, která nás potkala.

Po několikatýdenní marné snaze o vyléčení jsme museli nechat odejít na druhý břeh naší Annie. Čekala svá druhá koťátka a my jsme byli plni optimismu. Kolem 55. dne březosti začala být velmi smutná, začala hubnout. Jakmile jsme zaznamenali změnu v jejím chování, okamžitě jsme navštívili veterináře. Neshledal při podrobném vyšetření žádný zjevný problém, vše se zdálo v pořádku. Během několika následujících dnů se však situace začala zhoršovat, Aninka přestala jíst a bylo vidět, že je jí hodně zle. Tentokrát již po laboratorních testech nebylo pochyb, že situace je velmi vážná. Anemie, selhávání ledvin..... Došlo k předčasnému porodu, který byl z důvodu zdravotního stavu Aninky ukončen císařským řezem. Během narkózy byla implantována jícnová sonda, aby mohla být uměle podávána strava.

Pokusili jsme se o záchranu nedonošených koťátek i přes jejich nízkou hmotnost (kolem 35 g). Během 24 hodin všechna až na jediné postupně hynula. Neměla bohužel sací reflex, takže bylo nutné podávat mléko sondou hluboko do jícnu, aby potravu nevdechla. Poslední kočička se udržela celých 10 dnů. Bohužel i ona přes maximální péči a léčbu antibiotiky nakonec pravděpodobně podlehla infekci v důsledku celkové nezralosti.

Annie byla hospitalizována na klinice pana doktora Hríba. Po takřka měsíci se laboratorně začala zlepšovat, její celkový stav se ale neměnil, spíše se horšil. Absolvovala léčbu ATB, protože došlo ke vzniku abscesu kolem sondy chirurgicky zavedené do jícnu. Domnívali jsme se, že k léčbě by mohlo pomoci, kdybychom o Aninku mohli pečovat v jejím známém prostředí. Převezli jsme ji proto domů. Ke každému novému laboratornímu testu jsme se upínali s nadějí, že dojde k výraznému zlomu k lepšímu. Všechny ukazatele se zlepšovaly. Anemie pomalu ustupovala, ledvinové parametry se zlepšovaly......, ale Annie už byla stínem kočičky, kterou jsme znali. Po dalším měsíci jsme si uvědomili, že už nemáme právo usilovat pro naši lásku k Annie o její přežívání, že je naší povinností umožnit jí odejít. Je velmi těžké a bolestné muset se takto rozhodnout, kdyby bylo možné vynaložit jakékoliv prostředky, jakoukoliv potřebnou péči, neváhali bychom ani vteřinu, pokud by to mohlo pomoci.... Asi se nikdy nedozvíme, co bylo příčinou tak fatálního celkového kolapsu organismu. Zpětně jsme se snažili dopátrat, jestli se nemohlo jednat o otravu. Zdá se to málo pravděpodobné. Asi půl roku před prvními příznaky nemoci byla léčena na vážnou infekci močového měchýře. Na veterinu jsme jeli s podezřením na hnisavý zánět dělohy. Tehdy absolvovala řadu vyšetření a po aplikaci antibiotik se zdálo vše zažehnáno. Je možné, že tady mohl být začátek problému....

Annie zůstane v našich vzpomínkách. Je tu po ní prázdné místo a velmi velmi smutno.

Po delší přestávce jsme se vypravili na výstavu s Bonnie a Leslie. Bonnie v sobotu získala další CACS, zvítězila v BIV a byla nominována do BIS. Leslie si odnesla svůj první CAC. V neděli, ve stejné konkurenci tentokrát Bonnie dostala hodnocení V2, Leslie druhý  CAC. 

Bonnie prožívala výstavu s klidem, velice musíme poděkovat stevardce za pěkné předvedení v BIS. Díky její profesionalitě Bonnie zvládla s přehledem a nonšalancí poněkud "temperamentní" přístup k posuzování jednoho z rozhodčích. Bonnie se chvílemi vznášela vzduchem, až se mi tajil dech.

Leslie byla zprvu velmi nejistá, na konci výstavy už ale vykukovala z  klece a zkoumala, jestli by se nenašel někdo vhodný, kdo by se s ní pomazlil nebo si alespoň trochu pohrál . Oba rozhodčí její temperament ohodnotili shodně a překřtili jí na "Quickly" .

Narození koťátek jsme očekávali s velkými obavami. Téměř přesně před rokem totiž původně hladce probíhající porod musel být ukončen císařským řezem. Po operaci mohlo dojít v jejím důsledku během březosti a při porodu k nejrůznějším komplikacím. Beauty jsme sledovali téměř nepřetržitě už týden před porodem, abychom jí mohli v případě potřeby okamžitě pomoci.

Naštěstí 2. února se zcela bez potíží narodila čtyři naprosto zdravá koťátka s pěknou porodní váhou převyšující 100g. Beauty rodila tentokrát velmi snadno a během tří hodin se už se šťastým vrněním starala o svou novou rodinku.  S úlevou jsme "odvolali pohotovost" naši i pana doktora, který byl pro jistotu celou dobu na telefonu.

Tři kluci a jedna holčička se mají k světu, krásně přibírají a už nyní ve dvou týdnech je vidět, že tatínka nezapřou. Jsou to baculatí plyšoví medvídci. 

Leslie je naše jediná modrá tečkovaná kočička (BRI as 24 64). Nemohli jsme ji prodat, protože to prostě nešlo. Úplně nás dostala svojí povahou. Při šimrání u kořene nosu, což naprosto zbožňuje, tak tlačí čumáček proti ruce a zvedá se při tom, že se ve finále postaví na zadní nohy. Na klíně se tak nakrucuje, abychom ji hladili "prostě úplně všude", že se často překulí a sesune na zem . Připomíná svým chováním spíš štěně, než britskou dámu. Oblíbila si mávátko s rolničkou. Jakmile uslyší i slabounké cinknutí, když se někdo dotkne mávátka, přiřítí se odkudkoliv, připravená k hraní. Je to prostě zlato .

Na štěstí kromě povahy se docela vydařila i exteriérem, takže pravděpodobně zkusíme, jaké bude mít dětičky. Pokud po ní zdědí povahu, dobrý typ, kvalitní hustou krátkou srst, krásné zelené oči a super tečky, budeme velice rádi.

Ashlie je pravá "kočka domácí". Je královnou naší domácnosti. S přehledem a s přirozenou autoritou je i velitelkou naší kočičí smečky.  Manžel jí říká "paní profesorka" . 

Co se exteriéru týká, je typově velmi hezká. Slušel by jí o milimetr delší čumáček a lepší kontrast v srsti. Má ale velmi hezkou hlavu, krásně otevřené zelené oči...

U koťátek, která měla s Andym byla skvělá stavba těla, krásný tvar hlavy a plyšová srst! Bohužel ne vždy se zdařil žádoucí barevný kontrast. Situace se změnila, když se otcem jejích koťátek stal Farao. Bohužel vzhledem k torzi jednoho děložního rohu se podařilo při operaci zachránit jen dva kocourky. Oba měli barevný kontrast na jedničku !!!

Rozhodla jsem se, že postupně na tomto místě představím všechny naše současné kočičí miláčky.

Anička není velká, je ale velice hezká. Je velmi mazlivá a milá k domácím lidem. Cizí nemusí a ani na výstavách se jí zrovna nelíbilo, takže jsme se rozhodli, že ji už dál nebudeme trápit, i když titul INTERCHAMPION určitě nepovažuji za strop jejích možností.

Není příliš ráda ve společnosti ostatních koček, takže musí mít své vlastní apartmá. S blahosklonností jí vlastní v něm dovolí přebývat i mé dceři, pokud si to ovšem  náležitě odpracuje při mazlení . To jí pak uvolní i kousek místa v posteli.

Zatím měla pouze jedinkrát koťátka. Při návštěvách u neznámého kocoura v cizím prostředí byla tak vyděšená, že jí veškerá touha přešla.

Dlouho jsme uvažovali, že si Nairu necháme, nakonec jsme se však rozhodli, že přeci jen pokud chceme dopřát kočkám soukromí, které tak nutně vzhledem ke svému založení potřebují  a máme omezené prostorové možnosti, bude lepší, když jí najdeme nový milující domov. Navíc "si nás nechala" modrá tečkovaná Leslie a vzhledem k tomu, že Patti je dalším krokem na cestě k exteriéru jakého bychom chtěli u našich kočiček  dosáhnout (krásná barva oka, tvar hlavičky, malá ouška dobře posazená, krátká a velmi hustá srst dobře rozdělené tečky a výrazný kontrast, super stavba těla), i ona zůstává doma. Patti má na rozdíl od Leslie jedinou vadu a to je specifická povaha - není zrovna chovací  .

Naira je typem velmi podobná mamince Bonnie, má ale tečkovaný kožíšek. Po Bonnie zdědila úžasnou kvalitu srsti. V tomto ohledu je o chloupek lepší než Patty . Po taťkovi došlo k vylepšení tvaru hlavičky. Má velmi pěkně klenuté čelo.

Často dostávám dotazy, zda se k sobě hodí kočka a malé dítě. Pokud jsou rodiče pozorní a mají cit pro potřeby jak kočičky tak dítěte a dokážou oba "živly" usměrnit, nemůže být nic tak oboustranně prospěšného a obohacujícího, jako je něžná, kontaktní a přítulná kočička a dítě plné čistých bezprostředních emocí, které se s její pomocí učí nacházet vztah k živým tvorům, učí se empatii k potřebám druhých. Z dětí, které mají od malička zvířecího kamaráda, nemůže podle mého názoru nikdy vyrůst špatný a zlý člověk. Následující fotografie hovoří samy za sebe .

Mareček a jeho kamarádka Penelope Cindy.

  http://www.british-silver-tabby.eu/vrh/19-ch-gimy-dea-feles-cz-ch-fleur-de-lis-dark-ebony-igmu-sapa

Po delší době jsme opět vyrazili na výstavu. Pro posouzení se tentokrát vypravili naši junioři - Philippe a Oliver a spolu s nimi Farao. Výstava byla klidná, poměrně nízký počet vystavovaných kočiček neubral na kvalitě. Po prosazení jednoho hodnocení V za trvalou chovnost odpadlo pravděpodobně hodně zvířat určených "pouze na chov" bez dalších výstavních ambic. Je to asi dobře, protože se přeci jen maličko zmenší riziko nákazy (v poslední době se prý šíří enormě nebezpečný typ calicivirózy, který překoná vakcinaci, FIP.............), se kterým jsou výstavy vždycky bohužel spojeny. Je to také důvod, proč jsme, ač neradi v poslední době návštěvu výstav hodně omezili. Naše kočičáky máme velmi rádi, jsou v pravém slova smyslu členy naší rodiny a představa, že bychom je měli pro vlastní potěšení vystavovat neúměrnému riziku, je neslučitelná s naším přístupem k chovu. Proto volíme kompromis - maximální omezení výstav a v případě účasti maximální hygienická opatření k minimalizaci nebezpečí nákazy.

Kocourci prožívali výstavní ruch celkem v klidu, hlavně Oliver byl nadmíru spokojený zájmem o své kočičí veličenstvo. I když měl tentokrát svou výstavní premiéru, choval se, jako by tady byl odjakživa a všichni okolo přišli jen a jen kvůli němu . Nerozhodila ho ani nominace do speciálky britek a laskavě svolil, aby mohli rozhodčí náležitě ocenit jeho krásné černé proužky.

Všichni si odvezli super posudky. Farao dostal CACIB, Oliver a Filípek EX 1.

"Milá paní Byšková,  posílám fotku Matýska, je to naprosto úžasný mazlíček.  Díky, zdraví Strunovi"

Nessie - 5 měsíců. Za fotografie děkujeme panu Vaškovi a paní Lucii.

Ori je zjevně stejný rošťák, jako když od nás odcházel  .

Malá Tinker Fairy, kterou jsme pojmenovali podle zázračné létající víly Tinker Bell, je sice pořád ze všech sourozenců nejmenší, podle veterináře je však zcela  zdravá . Přikrmovali jsme nejprve kotěcím mlíčkem a postupně i kozím mlékem, aby Tinka netrpěla nedostatkem, protože ostatní koťátka při krmení u maminky "neznají bratra" a tak by drobnou holčičku zřídka nechala dosyta napít.  Teď už je u misky první a lumpačení také nezůstane nic dlužná.

V časných ranních hodinách přivedla na svět Fleur 6 koťátek. Čtyři mramorované kluky a dvě holčičky. Porod proběhl nezvykle dobře, všechno bylo odbyto za dvě hodiny. Maminka i koťátka jsou v pořádku. Starost nám dělá malinká kočička, jejíž porodní hmotnost byla pouze 63 g. Je to o 7 g méně než je záchovná hmotnost nutná pro přežití.